Na začátku něco málo z historie Sokola ve Velkém Oseku. Tento spolek, součást ČOS (české obce Sokolské) byl založen v roce 1911, nebyl tedy nejstarším oseckým spolkem, tím byli Hasiči (1884) a DTJ (1909).
Hlavní náplní Sokola byla cvičení dětí i dospělých, prostná i nářaďová. Konala se veřejná cvičení při různých slavnostních událostech. Vrcholem činnosti byly Všesokolské slety, které se konaly pravděpodobně každých 5 let. Zúčastňovali se jich i osečtí Sokolové, v roce 1927, 1932, 1948 ( to byl poslední slet na Maninách).
Kromě cvičení pořádal Sokol různé společenské akce – plesy, taneční zábavy, divadelní představení, stavění májí, v zimě lyžařské zájezdy na sokolskou chatu do Krkonoš.
Ve třicátých letech 20. století se začaly v Sokole ke cvičení přidávat i jné sporty – nejprve volejbal, který se začal hrát najprve na letním cvičišti, od roku 1936 na hřišti na pozemku nově vybudované Sokolovny. Později se přidávaly další sportovní odbory – stolní tenis, házena, šachy, lední hokej.
Jak je známo, Němci na začátku války činnost ČOS zakázali, sportování však povolovali , jeho organizací a kontrolou však byla pověřena německá organizace Kuratorium. Po skončení války byla činnost všech složek ČOS obnovena, v roce 1948, kdy došlo ke sjednocení tělovýchovy, byla ČOS dokonce pověřena vedením celého sportu a tělovýchovy. To však trvalo pouze do roku 1952, kdy byla ČOS označena za buržoazní organizaci, byla zrušena a řízením sportu a tělovýchovy byl pověřen nový orgán ČSTV (Československý svaz tělesné výchovy). Byly zřízeny DSO (Dobrovolné sportovní organizace) podle průmyslových rezortů – Spartak, Jiskra, Baník, Slovan a pod., v Oseku to byl Tatran.
Název Sokol tělovýchově v zůstal, ale jako DSO rezortu zemědělství a plně podléhal ČSTV. Vedoucí činitelé Sokola byli označeni za politicky nespolehlivé. Řada z nich byla pronásledována, mnozí i vězněni. V Oseku na tom byl nejhůř Slávek Kahle, slušný, čestný a pracovitý člověk, nábožensky hlubce založený. Pro svou víru v Boha a protože nechtěl vstoupit do KSČM a spolupracovat s komunisty, byl několikrát v noci odvezen do Kolína k výslechu, hrozilo mu i vězení. Zastal se ho a zachránil ho Jiří Karban, předseda Závodní rady ve Šroubárně, jeden z mála slušných komunistů. Několikrát musel Slávek změnit zaměstnání a na nějaký čas dokonce opustit Velký Osek. Nepomohla mu ani jeho odbojová činnost za 2. světové války, kdy jako člen odbojové skupiny Blaničtí rytíři v Mladé Boleslavi, kde byl zaměstnán, se podílel na výrobě výbušného zařízení na vyhazování německých vojenských vlaků. V dubnu 1945 se vrátil do Velkého Oseka a i tady se hned zapojil do odbojové činnosti.
Na krátkou dobu byla činnost ČOS obnovena v 60. letech, kdy došlo k částečnému uvolnění politické situace. Hned na začátku 70. let však byla ČOS opět zakázána. Teprve po roce 1990 došlo k definitivnímu uznání ČOS jako samostatné společenské organizace.
Co se týká mého působení v poválečném oseckém Sokole, byo velmi krátké. Někdy v 8 letech jsem začal chodit do Skautu a teprve po jeho zrušení v roce 1948 jsem přišel do Sokola. Pamatuji si, že jsme chodili cvičit do malého sálu (jeho budova dnes dělá ostudu v Nádražní ulici). Ve velkém sále bylo tehdy kino. Zhruba v polovině 50. let se kino přestěhovalo do malého sálu a cvičit se začalo ve velkém. Cvičení se konalo 2x týdně, v úterý a ve čtvrtek od 18 do 19 hodin. Pamatuji si jména některých cvičitelů – Jan Vácha, Slávek Kahle, Vladislav Vokál, Bělský. V té době jsem začal hrát v družstvu žáků fotbal za Tatran a po skončení školní docházky jsem se věnoval už jen fotbalu. Sokolem jsem tedy byl pouze asi 3 – 4 roky.
Cvičit se chodilo i po zrušení Sokola pod hlavičkou Tatranu. Jeho cvičenci se zúčastnili 1. Spartakiády v roce 1955. Já jsem se zúčastnil 2. Spartakiády v roce 1960. Skladbu mužů jsme předváděli na okrskové Spartakiádě v Poděbradech a potom i na celostátní Spartakiádě v Praze na Strahově, kde cvičilo 18 mužů z Velkého Oseka.
Krátkou epizodou v oseckém sokolském životě bylo vybudování dřevěné boudy u Labe. Ještě před koncem 2. světové války, kdy už měli Němci jiné starosti než hlídat, co dělá osecká mládež, si Sokolové postavili u Labe za Bačovkou u lesa boudu. Byla sestavená ze všeho materiálu z lesa. Osecká mládež i kamarádi z Poděbrad a Kolína se tam scházeli hlavně o nedělích, koupali se, jezdli na lodičkách, hráli různé hry. Bouda sloužila do konce 40. let, když mladí lidé začali zakládat rodiny a přišly jiné starosti. Byla rozebrána někdy kolem roku 1950.
Václav Židů